V posledních desetiletích prošly stavební objekty z hlediska technické stránky podstatným vývojem. Ve velké míře se totiž začaly realizovat energeticky úsporné stavby, jejichž nedílnou součástí je vzduchotechnický systém, většinou doplněný o rekuperaci pro zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu.
Tento koncept řízeného větrání má za úkol zajistit optimální výměnu vzduchu a udržení požadovaného vnitřního klimatu, ale také celkově snížit energetickou náročnost budov. Podmínkou k dosažení zdravého a čistého vnitřního klimatu ovšem je, že se bude uživatel takového vzduchotechnického systému o svoji jednotku pravidelně starat a dbát na pravidelnou údržbu. Nedílnou součástí těchto jednotek jsou vzduchové filtry, které mají v celém systému nenahraditelnou funkci. Starají se o to, aby se z nasávaného vzduchu do vnitřního klimatu nedostávaly škodlivé látky jako např. prach, pyl, bakterie, viry a plísně. Filtry jsou tedy jedinými elementy, které dokáží tyto škodliviny zastavit - odfiltrovat je a nedovolit jím vstup do našeho vnitřního klimatu. O značení filtrů jste se již mohli dozvědět v prvním článku na našem blogu, proto jen pro zjednodušení uveďme, že filtry se dělí na různé třídy dle jejich filtračních vlastností a schopností.
V literatuře a odborných článcích se můžete seznámit se všemi podrobnými informacemi týkajícími se filtračních materiálů, mechanismů filtrace, typu filtrů, charakteristických parametrů atd. Pro běžného uživatele, který chce mít v této oblasti nějaké znalosti, plně postačuje porozumět následujícím pojmům a definicím (záměrně neuvádíme žádné matematické vzorce).
Účinnost, efektivita neboli odlučivost filtrace
Všechny tyto tři v literatuře používané pojmy vyjadřují jedno a to samé – schopnost odloučit (zachytit) ze vzduchu škodlivé částice. Tato účinnost nám tedy říká, jaké procento škodlivých částic je filtr schopný zachytit. Tato účinnost je vždy vztažena na velikost částice. Jako příklad uvádíme náš filtr RUKATECH SafeLuft Premium s označením ISO ePM1 80 %. Tento filtr dokáže zachytit až 80 % škodlivých částic velikosti menší než 1 µm.
Tlakový spád neboli tlaková ztráta
Tlakový spád bývá také označován jako tlaková ztráta. Vyjadřuje odpor vůči toku vzduchu, který proudí přes filtr. Zjednodušeně se dá říct, že tlaková ztráta závisí na filtrační třídě daného filtru. Pokud použijeme filtr vyšší filtrační třídy, zvýší se díky jeho jemnější struktuře tlaková ztráta. Ventilátor musí díky tomu vynaložit vyšší výkon, aby přes tento filtr nasál požadované množství vzduchu. Pokud použijeme filtr nižší filtrační třídy, je ventilátor schopen nasát požadované množství vzduchu za pomocí menšího výkonu.
Zde je ovšem důležité dodat, že tlakový spád závisí ve velké míře na konstrukci filtru a díky tomu i filtr vysoké filtrační třídy může mít nižší tlakovou ztrátu než filtr podstatně nižší filtrační třídy. Více k tomuto tématu naleznete v našem dalším článku o konstrukci filtru typu MiniPleat.
Obecně je nutné upřesnit, že tlaková ztráta je většinou měřena pro každé filtrační médium pouze se standardizovaným rozměrem filtru např. 592 x 592 x 96 mm a pro jmenovité průtoky vzduchu mezi 1000 – 3000 m3/hod.
Jelikož se běžné maximální průtoky vzduchu u menších vzduchotechnických jednotek pohybují do 300 - 500 m3/hod a rozměry filtru jsou menší, nemá přesná hodnota tlakové ztráty standardizovaného rozměru filtru pro uživatele žádný praktický význam. Podobně je tomu i u doporučené koncové ztráty filtru, při jejímž dosažení by se měl filtr vyměnit a kterou někteří výrobci filtru uvádějí. Znalost těchto parametrů je důležitá pro větší vzduchotechnické systémy, které obsahují i senzory pro kontinuální měření tlaku na obou stranách filtru.
Jímavost filtrace
Jímavost filtru úzce souvisí s tlakovou ztrátou a životností filtru. Jímavost filtrace definuje hmotnost zachyceného prachu vztaženou na jednotku plochy filtračního materiálu, při které je dosaženo definované hodnoty tlakové ztráty filtru. Zjednodušeně řečeno, jímavost nám říká kolik prachu může maximálně daný filtr zachytit, než dosáhne definované tlakové ztráty.