Od července 2018 vešla v platnost nová norma pro vzduchové filtry ISO 16890, jejíž hlavním účelem je sjednotit různé standardy značení vzduchových filtrů, které jsou používány po celém světě.
Ve vzduchu se vyskytují znečišťující látky tuhého a kapalného skupenství. Obecně se dá říct, že tuhé znečišťující látky v ovzduší můžou být nazývány univerzálním pojmem prach, pokud není důležitý způsob, jakým vznikly.
Hlavní důvodem vzniku této nové normy byly studie, které se zabývaly účinky jemného prachu na lidské zdraví. Původní norma EN 779 totiž rozdělovala filtry pro středně hrubý prach do jednotlivých tříd (M5-F9) pouze na základě jejich průměrné účinnosti záchytu částic velikosti 0,4 µm. Nová norma ISO 16890 rozlišuje prachové částice v ovzduší dle jejich velikosti do čtyř PM tříd (PM – zkratka „Particulate Matter“ = jemný prach):
Pokud jsou filtry testovány podle tohoto nového standardu ISO 16890, výsledky laboratorních zkoušek lépe odráží výkonnost filtru v reálných podmínkách a skutečném provozu. Jelikož mohou být filtrační média vyráběna z různých materiálů a různými výrobními technologiemi, bylo nutné definovat základní parametry, podle kterých bude možné všechny druhy filtrů zařadit do příslušných filtračních tříd.
Základními parametry pro zařazení filtrů do filtračních tříd jsou:
a) Parametr ePMx
Tento parametr popisuje průměrnou účinnost filtrace pro danou PM třídu (kolik jemného prachu a jaké velikosti dokáže průměrně filtr zachytit).
b) Parametr ePMx,min
Tento parametr popisuje minimální účinnost filtrace jemného prachu v elektrostaticky vybitém stavu. Elektrostatické zachytávání prachu je jedním z možných filtračních mechanismů, který je využíván hlavně u syntetických filtračních médií. Tyto syntetická média je možné elektrostaticky nabíjet a tím zvyšovat jejich účinnost.
Na základě těchto dvou měřených parametrů je možné filtry dělit do čtyř různých filtračních tříd:
Pro zařazení filtru do určité filtrační třídy je tedy důležitá jeho minimální účinnost filtrace v elektrostaticky vybitém stavu. Jakmile je pro daný filtr definována filtrační třída, následuje údaj s jeho průměrnou účinností filtrace např. ISO ePM1 80 %.
Příklady značení filtrů:
ISO ePM1 80 %
- výkonnost filtru je vztažena na filtrační třídu PM1 (0.3µm – 1µm)
- nejnižší stupeň filtrace v elektrostaticky vybitém stavu je vyšší než 50 % pro PM1
- průměrná účinnost filtrace leží mezi 80 % - 85 % (zaokrouhlení na celé 5% kroky)
ISO ePM2.5 65 %
- výkonnost filtru je vztažena na filtrační třídu PM2.5 (0.3µm – 2.5µm)
- nejnižší stupeň filtrace v elektrostaticky vybitém stavu je vyšší než 50 % pro PM2.5
- průměrná účinnost filtrace leží mezi 65 % - 70 % (zaokrouhlení na celé 5% kroky)
ISO ePM10 70 %
- výkonnost filtru je vztažena na filtrační třídu PM10 (0.3µm – 10µm)
- nejnižší stupeň filtrace v elektrostaticky vybitém stavu je vyšší než 50 % pro PM10
- účinnost filtrace leží mezi 70 % - 75 % (zaokrouhlení na celé 5% kroky)
Filtr s označením ISO ePM2.5 65 % dosahuje dobrých parametrů ve filtrační třídě PM2.5, kde dokáže zachytit 65 % - 70 % prachu dané velikosti. Z popisu tohoto filtru už ale není jasné, jak účinný je ve filtrační třídě PM1.
Tyto filtry dosahují průměrné účinnosti vyšší než 50 % i v rámci třídy PM1, avšak této účinnosti nejsou schopné dosáhnout v elektrostaticky vybitém stavu. Zde se účinnost pohybuje mezi 40% - 50 %. Proto musí být filtry označovány třídou PM2.5, kde jsou již schopné minimální požadované účinnosti v elektrostaticky vybitém stavu dosáhnout. Oproti tomu filtr s označením ISO ePM1 80 % dosahuje účinnosti vyšší než 50 % pro filtrační třídu PM1 i v elektrostaticky vybitém stavu a dokáže tedy zachytit více jemného prachu. Tento filtr bude tedy podstatně účinnější, a proto by mělo být jeho použití upřednostněno.
Pro hrubou orientaci mezi původní normou EN 779 a novou normou ISO 16890 uvádíme srovnávací tabulku pro produkty RUKATECH SafeLuft:
Použitá literatura a zdroje
RUKATECH, s.r.o : Interní dokumenty
Robatherm GmbH: Veřejně dostupné dokumenty
Zehnder Group Deutschland GmbH: Veřejně dostupné dokumenty